Od konce 50. let do Sametové revoluce
Ani po smrti její matky nepřestal komunistický režim Zdenu perzekvovat. V roce 1957 se přestěhovala z Olomouce do Prahy. Zde mohla pracovat pouze jako myčka laboratorního skla v laboratořích pražských poliklinik. Se svými bratry udržovala Zdena řadu let jen písemný kontakt. V březnu 1969 se v Dánsku (po šestnácti letech) u kodaňské opery setkala se svým bratrem Josefem.
Možnost emigrace Zdena nikdy nevyužila. Ve vlasti měla nemocnou babičku Emmu a také manžela Doc. Rudolfa Martina. S ním se Zdena seznámila v roce 1956, v nejhorším roce jejího života, kdy jí zemřela maminka. Byl o dvacet let starší, rozvedený ale jejich osudy si byly v něčem podobné a Rudolf jí byl velkou oporou. Po téměř osmnácti letech trvajícím vztahu se za něj v roce 1973 provdala. V 80. letech pak spolu žili v Konstantinových Lázních v západních Čechách. Díky tomuto svazku vyvdala dvě dospívající děti, které měl její manžel v péči z předchozího manželství. To vyhovovalo jejímu životnímu postoji k vlastním dětem.